Jan Amos Komenský

V listopadu 1989 lety jsem byl za časů studentských nepokojů v Ostravě zatčen a předveden na polici. Vylepoval jsem totiž plakátky, ručně psané, s nevinným dotazem „Proč nám ČS televize musí lhát? Ptejte se nás, ptejte se snámi!“

Jednalo se o reakci na to, kdy počty demonstrujících na náměstích a bouřlivé dny vzniku Občanského fóra

byly veřejnými sdělovacími prostředky překrucovány, cenzurovány a zamlčovány. Zkrátka jinak byly věci prezentovány a jinak ve skutečnosti byly. A prostý lid začínal cosi tušit.

Lidem u koryt (tenkrát ze strany komunistické) šlo o ty koryta a bylo potřeba lid udržovat v poklidu, servírovat mu polopravdy a „demokraticky vést“ lid. Formální na zkostnatělém systému bylo všechno, včetně voleb. Účast v té správné straně a stranická disciplína byly víc ceněny, než odbornost, schopnosti a vlastní myšlení. (platí občas i v dnešních dnech)

Byl jsem nadšen (a pořád jsem) z těch listopadových a prosincových dní roku 1989, kdy po letech „pěrestrojky socialismu“ a letech hlásání „glasnosti“ opravdu přišla nová epocha, volnost projevu, otevřely se postupně hranice do světa a i hranice v našich myslích, otevřely se možnosti pro svobodné podnikání.

Svobodu a demokracii je potřeba si připomínat stále dokola, protože v naší povaze lidské je boj o pozice a někteří lidé jsou stále schopni kvůli tomu nejen cenzurovat, překrucovat, ale i lhát, ba i vraždit a válčit a na všech úrovních moci jsou policitici, co vidí modře, rudě, zeleně, žlutě či oranžově a nechtějí vidět logické argumenty protistrany.

Takže je potřeba neustále hlídat, aby vláda věcí Tvých zůstávala v rukou Tvých, veřejné sdělovací prostředky státní i lokální zůstaly veřejné a nezávislé (díky za svobodný internet) a aby vždy byla možnost širší volby. Je potřeba fandit vědění a otevřenosti, aby vítězily co nejvíc v ringu nad lží a nenávistí.

Honza Navrátil

Denodenní Den boje za svobodu a demokracii. 17.11.