23. 9. 2018

Život v okrajových městských čtvrtích má něco do sebe. Lidé na něm oceňují především klid a líbí se jim i spojení pokojného života „jako na venkově“ s relativně blízkou vzdáleností do centra města. Přesto zde ale existují mnohé specifické problémy. Jak je řešit?

Vedení města v minulosti přišlo s dvěma nápady – setkáními s občany a osadními výbory. Setkání s občany jsou samy o sobě dobrým nápadem, horší je to s provedením. Konají se pouze jednou do roka, a to ne ve všech částech (neexistuje setkání v centru města, přestože i tam mají lidé své specifické problémy a názory na to, co by se mělo změnit). Protože je mezi nimi dlouhá pauza, nahromadí se většinou i obrovské množství řečníků a jednání tak trvají dlouho a řeší se na nich velké množství témat, a to od velkých, které trápí mnoho lidí, až po naprosto podružná. Výsledkem nejsou žádné souhrny problémů a nikde není zveřejňováno, v jakém stádiu řešení tyto podněty jsou. Občané tak mají oprávněný pocit, že podobná setkání jsou pouze jakýmisi „divadélky pro lidi“ a jejich účast nemůže v reálném řešení problémů nic změnit. Východiskem by bylo častější pořádání setkávání a veřejně dostupná evidence výstupů z těchto jednání. Druhým zmiňovaným problémem jsou osadní výbory. I zde pokulhává praxe za původními představami. V teorii by osadní výbory měly zastupovat občany jednotlivých čtvrtí a hrát roli prostředníka mezi občany a městem. Městu by měly tlumočit problémy svých částí města a tlačit na jejich nápravu. V praxi ale naopak hrají roli jakési převodní páky města a namísto aby reprezentovaly občany, reprezentují radu města, a to často i proti vůli občanů. Jejich jednání navíc nejsou veřejná.

Co s tím uděláme po volbách? Některé jednoduché kroky by se daly udělat velmi rychle. První je symbolický. Navrhneme přejmenování osadních výborů na komise městských částí. Je nedůstojné, aby se městské čtvrti čítající řádově tisíce obyvatel nazývaly osadami jako nějaké horské samoty! Dále zajistíme, aby v těchto komisích neseděli jen zástupci stran vládnoucích na radnici, ale aby jejich složení odpovídalo volebním výsledkům v daných obvodech. Tím by se zajistila větší reprezentativnost a poměrné zastoupení opozičních názorů. Chtěli bychom, aby tyto komise dostaly i samostatné rozpočty, které by jim umožnily, aby mohly skutečně o něčem rozhodovat a řešit problémy ve svých čtvrtích. A zcela zásadní věc nakonec: Zasadíme se o to, aby jednání komisí byla veřejná a občané na ně měli volný přístup. Tohle všechno můžeme udělat velmi rychle.

Rozhodně to ale nestačí. Do budoucna bychom chtěli více vtáhnout občany do rozhodování a přiblížit vládnutí lidem. Během volebního období přijdeme s komplexní propracovanou reformou řízení města a jeho vztahu k městským částem. Statutární město by konečně mělo získat svůj statut, který by přesně vymezil nezcizitelné pravomoci města, ale zároveň by dal možnost samosprávy v jednotlivých čtvrtích. Občané by získali možnost volit si své zástupce do zastupitelstva města, ale zároveň i zástupce ve svých čtvrtích, kteří by mohli rychle a efektivně řešit jejich problémy. K tomu by měli rozpočty, díky kterým by mohli spravovat své čtvrti, aniž by se tím jakkoliv narušovala celistvost města a jeho výlučné pravomoci v zásadních strategických záležitostech. Díky tomu by bylo možné spravovat město lépe a lidé v okrajových čtvrtích by se s ním mnohem více ztotožňovali. Tento princip funguje nejen ve velkých městech, ale i ve srovnatelně velké Opavě, která by nám mohla sloužit za inspiraci a vzor.

 

Martin Hájek
kandidát do Zastupitelstva města Prostějova za Stranu zelených/Na rovinu