18. 3. 2018
Někdy vloni jsem měla tu smůlu, že jsem použila veřejnou autobusovou dopravu. Autobus měl zpoždění a tak jsem na otevřené „autobusové stanici“ bez přístřešku, bez závětří čekala na větru a dešti celkem tři čtvrtě hodiny. Schovat jsem se nemohla, protože bych riskovala, že autobus odjede beze mne. Zážitek to byl nepříjemný, ale jednou jsem to přežila. Hůře na tom byli studenti a pracující, kteří autobusovou stanici používají denně. Každý den čekají, ve větru, dešti, v létě na slunečním úpalu svůj autobus. To je tedy pech.
Nepohodlný, ba nepříjemný, je i přestup z vlaku, popřípadě z MHD na autobus. Jednoduchá rovná cesta není možná. Je nutné projít podél stání autobusů, obejít parkoviště, kolem popelnic prokličkovat na autobusovou zastávku. Na zázemí ani komfort cestujících si při projektování „autobusové stanice“ nikdo ani nevzpomněl.
Nástupní ostrůvky MHD před nádražím jsou uzoučké předlouhé bez přístřešků i závětří, bez laviček. Ano, přístřešek je před nádražní budovou, ale pokud je nějaký provoz, tak raději čekáte na nekrytém nástupním ostrůvku. Někdy se přihodí, že autobus má zpoždění, nebo dokonce vynechá spoj. Bez informace čekáte v dešti, sněhu, slunečním úpalu. Smůla je, když musíte zastávku MHD využívat každý den. Malér nastane, když na nádraží chce jet turista, nebo poměrů neznalý člověk. V jízdním řádu MHD nádraží nenajde. Najde pouze autobusovou stanici. Kdo by tušil, že na autobusové stanici („aut. st.“) je i nádraží?
Další kapitolou je pak cesta z nádraží na jih směrem na vojenské letiště. Chůze po rozbitých, nerovných, děravých chodnících po obou stranách ulice není pohodlná, ani příjemná. Na ulici stojí řada zaparkovaných autobusů. Řidiči hromadné autobusové dopravy nemají k dispozici sociální zázemí jako v jiných civilizovaných městech. Mnoho jich tedy využívá k vykonání potřeby veřejné prostranství. V zimě v létě tráví přestávky mezi jízdami v kabinách, kde si podle potřeby upravují tepelnou pohodu zapnutým motorem, což určitě nepřispívá ke kvalitě již tak poškozeného prostějovského ovzduší.
Nedoporučuji jít pěšky ani směrem východním do Vrahovic. Je nutné přejít železniční přejezd, nebo, nedej bože, projít špinavým a smrdutým podchodem. Dále po Vrahovické ulici mezi pivovarem a sladovnou, kde je ulice tak rozbitá a špinavá, že nevěříte, že jste ještě v civilizovaném městě. Po této zkušenosti může prostějovský magistrát vydávat prostředky na propagaci města zbytečně.
Neřešeným problémem je, že komunikace a parkoviště jsou přeplněná. Jistě by stálo za úvahu zvýšit úroveň cestování zlepšením prostředí na zastávkách a kolem nádraží. Tím by se zvýšil počet cestujících veřejnou dopravou, snížilo by se množství aut ve městě, což by prospělo životnímu prostředí.
Jana Jaňourová
místopředsedkyně ZO Prostějov Strany zelených
